Glitcher

"Cože? Taková pohroma a hanba?!" Pancho Sanzo se začal svíjet, a co nejrychleji se snažil odvětit "ano ano, do jednoho muže, všichni se posrali přesně tak jak jste slyšel". "Pro boha..." vzdechl. Glitcher Vladymir seděl v té nejodpornější špeluňce v celém Butingradu. V hloubi duše věděl, že všechny místní "krčmy" jak je obyvatelé města hrdě a chybně nazývali, jsou polorozpadlé kopy kozího hnoje z výčepem podobného obsahu jako o 3 metry dále trčící odpadní trubka nad hlavní třídou.

Vladymir byl jeden z mála legálních ilegálních imigrantů v Butingradu a toto postavení si z velké části zařídil tím, že se první dva týdny ve městě vydával střídavě za kebabového stánkaře a střídavě za prodejce otroků. Jeho věrný sluha Pancho Sanzo, pravděpodobně ještě ošklivější, než jeho pán, mu byl již od začátku jeho cesty na blízku. Určitě by bylo záhodno dozvědět se proč, ale to Vladymir prostě nevěděl. Jednou se k němu Pancho přidal a bylo vystaráno.

"Nechápu, jak můžu... můžeme mít takovou smůlu" pronesl nepřítomně Vladymir. "Ale pane, snad jste přidání se k armádě Rytířů Dobra nemyslel vážně?" řekl poněkud vystrašeně Pancho. "To ne ty kryple, ale pochop jak bude teď nebezpečné krást z armádní kuchyně. Od našeho příchodu nic jiného neděláme a najednou začnou takové podlé útoky. Co kdyby nás otrávili!?" Postavil se trochu malátně od stolu. Ladně se pozvracel na stůl protější a pomalu kráčel ven z hostince. "HEJ! Nezaplatil jsi!" Vladymir se podíval na hostinského, co nejopovržlivěji to šlo. "Jedli jsme jenom zbytky ostatních hostů..." "A kdo asi myslíš, že tyhle zbytky vaří! Zmiz, než z tebe udělám další chod!"

Nic jiného, než vyhazov vlastně nečekal, ale stejně byl trochu otrávený, že lidé ve zdejším městě jsou takový, jací jsou. Mířil přímo nahoru ulicemi. Neotáčel se. Věděl, že Pancho za ním běží, seč mu jeho tlustý břich stačí. Nedíval se ani do stran, což se mu vzápětí vymstilo vedle vyústění odpadu, které ho zasáhlo plným proudem starých bod, voňavých zbytků koupele nějakého rich lorďátka a zbytek už byly hovna. Vladymir špatně viděl, chodil o něco lépe a namakanec taky zrovna nebyl. Za to ale čich a sluch bylo něco, co mohl zdědit jen po nejdivočejších zvířat z jeho rodné země. Opicích DingDong. Sám moc dobře nevěděl, o jaké zvíře to vlastně jde, ale vzpomínal si, že mu to jeho matka říkala... Nebo snad prostitutka z nějakého bordelu? Mhm. Hu nous? Nezaobíral se takovými nesmysly a pokračoval kupředu. Dnes byl výjimečný den. Takový ten jeden velký den za měsíc. Už to byl takový zvyk. Každý měsíc, jeden jediný den se rozhodl něco ukrást. Něco velkého. Dnes to bylo něco speciálního a navíc... mu to tentokrát i po právu náleželo...

Šlo o dva špízy. Dvě mohutné tyče na špíz schované přímo vedle místnosti pro koně, trolly a černochy s více než jednou nohou. Jeden špíz z prachšpinavého stříbra a jeden z té nejnekvalitnější oceli. Bylo mu fuk, kolika bastardům bude muset před vchodem nakecat, že je "opravdu hygienická inspekce", ale byl si jistý, že je oba ukradne a nezkřiví si ani vlas... Spíš Panchův Sanzův...