Kapitola 11

Do místnosti zavál pach ozonu a promazávacích olejů. Vladymir zamrkal, protože krom toho se ze dveří začal valit prach, který se mu pomalu snášel do očí. Pancho byl viditelně neklidný a přejížděl si levou rukou po předloktí té pravé. Vladymir možná cítil trochu strach, ale zároveň měl onen dojem, jak moc blízko svého cíle se právě nachází. Vyrazil volným krokem dovnitř a až po průchodu pod mohutným dveřním rámem si uvědomil, jak obrovský rachot vydaly dveře při otevření. V ten okamžik se vzpamatoval a přidal do kroku, kývaje na Pancha, aby učinil totéž.

Prostor za dveřmi, jakoby se rozpínal. Nevál zde vánek, ale proudící vzduch stejně potichu sténal. Pach ozónu nepříjemně zesílil a Vladymir věděl, že je to kvůli magické ochraně. V této místnosti pravděpodobně bude použití jakýkoliv kouzel zcela nemyslitelné.

Glitcheři, jako byl Vladymir se specializovali na mnohá odvětví působení a již před dlouhými lety začali strkat své nosy i k magii, avšak to byla u nich spíše vzácnost a mágové se mezi nimi nenašli téměř vůbec. Vladymir celkem slušně rozuměl jazyku run a nebyl špatným kreslířem, takže zvládl i složitější nápisy a nadkruhy s podkruhy, i některé vzácné vazby a prostupy. V tomto případě však kouzlit nemohl a tyto věci se ani nepočítala mezi regulérní použití magie.

Vladymir musel i přes přibývající praskání vzduchu, které oznamovalo, že místnost cítí přítomnost žijících a dokonce kouzlících bytostí, zapálit další podobně primitivně zkonstruovanou louči, tentokrát z vláken starého mopu a novou dávkou hořlavého maziva, které našel před vchodem. Světlo v místnosti neodhalilo kov a zrezlé šrouby, což Vladymira nepřekvapilo. Na moment podal Panchovi louč a sklonil se k zemi. Začal si sundávat boty, a když sundávání dokončil, umístil boty do své kabely, kterou si po incidentu se strážným znovu nasadil.

Provedení takového rituálu pro Vladymira nebyl risk. Spíše naopak. Chodidla jeho nohou byla pokryta dvěma vnějšími kruhy, jedním mostem a vnitřním kruhem s maličkým symbolem stínu zcela na kraji kruhu. Byly to runy, které udělal sám již před dávnou dobou, kdy mu chůze bos několikrát zachránila život. Jednalo se o pomůcku, se kterou cítil zemské chvění s mnohem větší intenzitou, a také byla značně menší šance na aktivaci nějaké pasti v podlaze.

Jeho kroky byly jemné a snažil se držet co nejvíc svojí váhy na špičkách s patami mírně nad zemí, ačkoliv občas došlapujícími. Pancho se snažil jít víceméně ve stopách svého pána. Oba už ušli asi dvacet

kroků, když se ozval zvuk podobný startování parního motoru a pohybu pístů u vlaku. Oba se bleskově rozhlídli, neboť zvuk přišel tak nenadále, že je oba ve své ocelové upřímnosti vyděsil. Rez, kov, čpavek, ozón a pak zase rez a kov. Začali nervóznět, protože zvuk jakoby vydávala celá místnost. Pancho už otevíral pusu s prosebným výrazem, když v tom Vladymir udělal něco, co se mu ještě dlouho vracelo ve snech. Rozběhl se, jak jen nejrychleji mohl kupředu, nehledě na to, že Pancho zůstal bez hnutí a zcela vystrašený stát vzadu. "Co to dělám? Přijdu o život kvůli..." Myšlenku nedokončil, neboť ji zadržel v hlavě a soustředil se na běh. Louč předtím odevzdal nebohému společníkovi, takže se musel spolehnout na své oči. Hnal se dopředu, a když uběhl asi padesát metrů do temnoty, kde ho už Pancho dávno nemohl vidět, tak začal jeho zrak plně poznávat temný svět kolem něho.

Na stěnách byly pověšené smutné a potrhané prapory a po zemi, která se zdála být i přes ocelovou konstrukci banky mramorová. Předním se tyčil sloup z tmavě modré horniny, který nebyl nic, než přerostlý stalagmit. "Podivné. Něco takového nemůže přece nic vydržet." Proběhlo hlavou Glitchera.

Při bližším pohledu zjistil, že se nejednalo o jednolitý kus horniny, ale o strukturu menších kamenů podobné barvy, které do sebe zapadaly jako téměř dokonalá skládačka. Takže se jednalo o jakýsi útvar vytvořený z omegy, což podle nezvyklé barvy nebyla vůbec levná záležitost pořídit. Vladymirovy schopnosti byly v tomto ohledu omezené a tak se místo geologického zkoumání musel zamyslet nad tím, co se v objektu skrývá a zdali se v něm něco nalézá.

O druhém se přesvědčil v podstatě okamžitě, neboť z druhé strany, než byla ta, ze které přišel, se nacházel jakýsi "otvor" na klíč, nebo spíše na nějaký druh artefaktu. Při pohledu na toto zařízení Vladymir vycenil zuby, neboť tento druh artefaktu mu před jistou dávnou dobou "zapůjčil" jeho starý dobrý známý kardinál Rachelie, když se jal sprchovat ve svém letním sídle deset kilometrů jihovýchodně od Blitnátek. Pravda, ne přímo zapůjčil a ne přímo Vladymirovi osobně, ale co na tom. Vladymir pomalu zvedl oči k temnému stropu, aby v duchu poděkoval Harienovi, který s ním podnikl tak nebezpečnou misi.

Jednalo se o sférovitý útvar z vyvrhnuté horniny, který jakoby se v určitých místech rozpojil a za pár centimetrů zase spojil. Byl velký asi jako pěst s vypracovanými vlnkami čediče a jiných hornin, které před stovkami let vyvrhl Titánův hřbet, jak se nazývala nejvyšší sopka

Černého Hřbetu a vlastně i celé Kameriky. Někde hrubý a někde tak příjemně lesklý. Vladymir se na něj občas díval ve světle svíčky, když Pancho usnul a snil o tom, až ho vloží do uzamykacího zařízení, jako je tohle.