Kapitola 12

Když jeho oči spočinuly na otvoru, který se vší pravděpodobností sloužil jako klíčová dírka, zvuk místnosti jako by se s ozvěnou rozplynul. Vladymir už teď věděl, že místnost není chráněná jen kouzli. Tušil totiž, že místnosti byl pomocí omegy "vdechnut" život.

Magie omegy je nebezpečná, složitá, zakázaná a pro nezkušené taky zcela zbytečná. Velcí mágové, popřípadě zaříkávači se schopností čtení trpasličích textů, mohli tuto magii využít k fúzi neslučitelných prvků energie, což pro obyčejného člověka znamená "nesahej na to a zdrhej". Na přemýšlení o magii však nebyl čas.

Ve vzduchu rychlým pohybem nakreslil Ark´def, což bylo co do obranných kouzel na velmi nízké úrovni, ale v běžném životě bylo celkem užitečné a hlavní důvod, proč po něm sáhl nyní byl, protože ve svém okolí nechtěl spustit zbytečné převalování energií.

Poté se obratně otočil zpátky ke sloupu z omegy, který jako by najednou dýchal a sahal na něj sněhově lehkýma rukama. Vladymir věděl, že se jedná o další obranný mechanismus a že už déle nesmí váhat. Uchopil černý klíč, který stále svíral v ruce a trochu zbrkle ho vložil do otvoru určeného pro klíč. Po dosednutí klíče do otvoru chvíli nehybně čekal a zíral s očekáváním, co se bude dít. Najednou klíč zmizel.

"Cože?!" vyřkl nahlas Vladymir. "Co to má být?". V tom se před ním začalo rozestupovat světlo a jeho oči se začali s nespokojeným třepetáním přivírat. Po chvilce zjistil, že se k němu dobelhal Pancho i s novou pochodní, která dosahovala mnohých kvalit a zdálo se, že Pancho ji spíše, než jako prostředek pro naplnění místnosti světlem pojal jako účinnou zbraň proti útočníkům. Když se přiblížil Ark´def oranžově zapraskal, jak se chystal udeřit Pancha štítem. Vladymir rychle zakroužil palcem jedné a ukazováčkem druhé ruky kolem sebe a štít se uklidnil. Pancho se evidentně příliš nezneklidnil. Když přišel s pochodní, která jak teď bylo možné vidět, byla vybavena dlouhým madlem, na jehož konci se nacházela drátěnka prosetá hřebíky, jako by je někdo do ní vsypal, Pancho natáhl pravou ruku před sebe, dotkl se omegy, rozšířil oči a pak z ničeho nic začal do sloupu škrábat svými nehty.

Vladymir se bál, že ať už se děje cokoliv, tak Pancho může všechno zničit, a ještě k tomu by se kvůli němu mohli nechat chytit. Už už se chystal Pancha nevlídně odstrčit, když najednou viděl, jak se pod jeho nehty vrstva omegy pomalu odlupuje a mění se v růžový prášek, který dopadá na zem s čistou nevinností. Pancho zvedl hlavu a zazubil se na pána. Ten úsměv trochu zmateně oplatil a otočil se čelem k bloku,

který jako by se pod Panchovýma rukama drolil na zrnka písku. Pak mu to došlo...

Šlo jen o ten klíč, o nic víc. Po vložení klíče se omega začala sama odhmotňovat a vytvářet neškodnou fúzi se vzduchem ve formě lesklého prášku. Hned jak si tuhle myšlenku srovnal v hlavě začal rozprašovat sloup dlouhými pohyby od shora dolů, stejně jako to dělal Pancho.

Za necelých 5 minut měli polovinu sloupu seškrábanou a skoro se topili v růžovém prášku, který se válel všude po zemi. Vladymir začal cítit, že se blíží k jádru, které podle jeho nejniternější představy skrývalo to, co hledal. Staré čepele jeho řádu ukované ze slitin kovů pod velkým tlakem, určené k boji dvěma hranami schopnými přeseknout kamennou stavební drť, nebo ke kreslení runových symbolů do kovů, či řídkého vzduchu.

V tomto okamžiku projela z ničeho nic celým sálem taková vlna HMP (high magic pulse), že Pancho se zvedl ze země, kde jako by při přímé konfrontaci s útočníkem udělal salto a s obrovskou ránou, která zněla až děsivě dopadl na zem. Vladymir čekal náraz o půl vteřiny dřív, ale nebylo mu to nic platné. Jestli mu něco zachránilo vědomí, tak to byl Ark´def, který se v oblaku oranžových vloček rozstřelil po celém sále, jakou silou do něj pulz udeřil, a jeho holá chodidla, která velkou část energie vystřelila kolmo do země. I přes to Vladymir upadl na kolena a z nosu se mu spustila krev.

Z neznámého důvodu se mu myšlenky těsně po vzpamatování z výboje přesunuly k otázce, jak mohl Pancho s takovou jistotou a klidem začít drolit omegu na prach, a to bez jakéhokoliv slova a vlastně vůbec bez nějaké jemu typické reakce. Než svou myšlenku dokončil, louč, která se válela ne podlaze, zhasla. Vladymirovi oči začali rychle podporovat pohled ve tmě, ale chvíli byl zcela slepý.

Když se rozkoukal a ohlédl se na zbylý kámen omegy, který se tyčil po jeho pravici, zjistil, že Pancho není k nalezení. Pomalu otáčel hlavou ze strany na stranu a uvažoval, co se ubožákovi mohlo stát. Snažil kolem sebe znovu prsty rozkřesat runový štít, ale hned jak prsty začal pohybovat po naučené dráze písmen run ve vzduchu, se mu ruka zvrátila a ohromná křeč sevřela jeho svaly jako ruka orka válečníka. S tichým zavitím se znovu, tentokrát pomaleji, otočil a s úžasem pohlédl na člověka v plášti, jehož barvu v té tmě nemělo smysl příliš rozeznávat. Postava působila nehybně, ale za moment Vladymir zpozoroval, že

pravá ruka spočívající na jakési zmenšenině kopí se začíná pomalu pohybovat. K nápřahu...