Kapitola 10

Když se dlouhé kroky zastavily zhruba čtyři metry od nich, zápach se zdál být nesnesitelný a podstatně stěžoval jakýkoliv pokus o přemýšlení. Místo dunění kroků, které zněly jako hromy za krátké letní bouře, se teď začalo ozývat hluboké a hlasité vydechování, které ani z daleka nepřipomínalo dech člověka. Jednalo se spíše o zvuk, jaký by vydával vítr, který profoukne hlubokou studnu. Byl to zvuk hluboký, táhlý a ochraptělý.

Takto strnutí stáli skoro šest minut a to bylo náramně divné. Čekali by možná déle, ale bez louče se kolem nich začal vkrádat taky mráz a každá vteřina jakoby upevňovala pocit, že ono stvoření se kouká jejich směrem.

Vladymir tedy mezi palec a ukazováček uchopil jeden z praskacích kamenů, zbytek obejmul silněji dlaní, aby je hodem neupustil a začal se pomalu připravovat. Nejdřív musel zaujmout pozici, kde jeho ruce nepřekážel ani Pancho, ani stěna, ani opřené nástroje. Když tak učinil, krátkým pohybem vypustil lesklý kamínek z ruky vysoko do vzduchu, s účelem přehodit stvoření, které se dle jeho odhadu nacházelo v jinak celkem pravidelném obdélníku oné místnosti s vraty.

Popravdě to nebyl dobrý hod. Místo stěny na druhé straně, strefil cosi, co se dalo považovat za jakýsi přírodní lustr spletený z množství pavučin, skla a kusů kovu. O co se jednalo, nebylo důležité. Podstatné bylo, že zásah poměrně rychlou ranou způsobil, že kamínek explodoval již v tomto bodě. Následoval záblesk a ze stropu se začal snášet bílý prášek, který po jistou dobu osvětloval místnost. Tolik světla tahle místnost neviděla už roky, pomyslel Vlad. Záblesk na chvíli oslepil stvoření a dovolil oběma lupičům pohlédnout, o co, či koho, se vlastně jedná. Pohled to byl vskutku zarážející.

Bestie, už teď dá se říct, vypadala jako vypasený krčmář dvojnásobných rozměrů od průměrného člověka, jeho ruce byly silné a krátké a dlaně mohly do rukou uchopit klidně celého, dospělého králíka. Přes obličej se táhla maska s jakýmsi filtrem, který byl pravděpodobně důvodem onoho ochraptělého dechu. Očka byla drobná, jako u prasete, ústa zakrývala maska a tváře byly široké. Vlasy to sice mělo, ale jedinec se špatným zrakem by mohl namítnout, že se jedná jen o slámu s příměsí kompostu. Tak, či tak, tento hybrid byl vskutku děsivou ukázkou fauny zdejších zdí. Vladymir jen doufal, že jich tu nepotkají více.

Mezitím, co se oba s respektem kochali vzezřením stvoření, to se mezitím, až nebezpečně rychle, rozkoukalo a své prasečí oči namířilo

přímo proti nim dvěma. Teď už šlo do tuhého, to oba věděli. I kdyby to očekávali, bestie jim nedávala čas na rozmyšlenou a po krátké pauze na hluboký nádech skrz filtr na jeho masce se rozběhla proti nim. Vladymir uvedl Pancha strčením do pohybu a sám rychle uskakoval. Nebylo to ovšem tak snadné, jelikož se "hostinský" nenechal zmást lacinými triky a svižnými pohyby a měnil směr velmi rychle a přirozeně. Pancho by během 4 vteřin mohl klidně přijít o končetinu, nebo celou hlavu, kterou by pro příšeru určitě nebyl problém odtrhnout, kdyby Vladymir bez rozmyslu nemrštil další kámen mezi kyblík s vodou, kam odložili svou louč a hostinského. Rána byla větší, neboť Vladymir kámen už dobrých deset vteřin mnul mezi dlaněmi. Starý trik, ale účinný.

Zásah. Více, méně. Střípky z kamene hostinskému do očí a pravděpodobně i jakýmsi záhadným způsobem poškodily jeho masku. Na chvíli se zastavil, pak začal přivírat oči a pak už začal poskakovat a mnout si celou tvář.

Toto jednání bylo důkazem, že zvíře, či člověk, bylo až výjimečně hloupé, neboť kámen jako takový, ani střepy po výbuchu, nemohly nikomu ublížit, jen lehce svědily na kůži, než opadaly. Zdálo se však, že vepř, který nebyl zvyklý na množství světla, si štípání spojil s něčím mnohem děsivějším, než jen ostrými střípky.

Šance. Vladymir se rozběhl, a i když se zrůda stihla otočit hodně rychle směrem k němu, aby odrážela útok, on byl rychlejší. Bohužel stále neměl žádnou pořádnou zbraň a tak jednoduše do tvrdé lebky zarazil celkem dlouhý, nedaleko se předtím povalující hřebík. Ačkoliv hřebík se ocitl celou svou délkou v mase napadeného, byl Vladymir ještě odhozen mohutným pohybem rukou bestie. Letěl dost dlouho. Skoro celé dvě vteřiny. Následoval dopad na něco kovového.

K jeho radosti nebyl ani on, ani Pancho zraněn. Když otřepal prach z už tak zničeného oblečení, vydali se oba podívat blíže na jejich návštěvu. Byl to vskutku kolos, ale i přes nadměrné rozměry vypadal jeho vývoj přirozeně. Žádné šití, divný zápach lektvarů, nebo jiná magie. Zkrátka se toto stvoření regulérně narodilo a žilo. To bylo znepokojivé, ale uspokojivé zároveň. Zatím totiž narazili jen na "obyčejného hlídače".

Pokochali se dosti a byl čas otevřít vrata, která se tyčila za nimi. Vladymir se trochu obával, ale během souboje se rozhodl, že půjdou tudy a to za každou cenu.

Během svého letu, v poděkování mohutné bestii, zahlédl úplně v levé krajní části místnosti černou skříň, která stála jakoby na úzkých nožkách, které vedly do země. Teď k ní přišel blíž, aby se na ní podíval. Byla velká asi jako on a očividně se dala otevřít. Vlad se začal hrabat ve své brašně a poprosil Pancha, aby tu někde našel hadr a matičku velikosti čtrnáct. Pancho byl v nářadí už trochu zběhlí, takže se bez otázek dal do hledání. Vladymir mezitím vytáhl malou trubičku, která se podobala slámovému pítku, ale na rozdíl od toho, byla z kovu. Už byla dosti rezavá a Vladymir si celkem otevřeně k sobě pomyslel, že musí sehnat novou a hned několik do zásoby.

Pancho byl zpět i s požadovanými předměty. Vladymir Navlékl matku na trubičku a silně ji obvázal hadříkem. Do trubičky pak nasypal zelený prášek, který měl schovaný v pravé botě v maličké kapse. Poté vytáhl prázdnou láhev a zakroutil očima, aby následně Pancha poprosil o nachytání pár kapek vody. Ten byl okamžitě zpět a trochu postrašeně se díval na ležící bestii, kterou před chvílí skolili. Vladymir tomu nevěnoval pozornost, protože se snažil nerozsypat si směs všude po oblečení.

Už byl hotov. Trubičku přiložil k pantům kovové skříňky, stoupl si tak, aby byl zcela mimo směřování druhého konce trubky a nařídil Panchovi, ať udělá totéž. Pak si trubičku chytil prsty za namočený hadr a matku, trochu vody přikápl přímo dovnitř... SSSSZzzzzz

Začal se ozývat syčivý zvuk a z trubky směrem od skřínky začal tryskat proud zelených kuliček, světla, prachu a kovu. Mezitím na skřínce se začal tvořit v bodě přiloženého zařízení, zelený povlak.

To mohlo trvat zhruba 10 vteřin a pak ohňostroj přestal. Vladymir zahodil celou trubku i se vším. Už nebyla k ničemu. Přistoupil ke skřínce a prohlédl si zelený povlak v místě pantů. Pak uchopil nedaleko ležící koště a úplně jemně se zelené barvy dotknul.

Celé místo, na kterém se povlak nacházel, se okamžitě a tiše rozsypalo na zem. Pak už Vlad skřínku jen otevřel v rukavici, co si vytáhl z batohu. Před ním se rozprostřely dráty a kovové tyče a malá světélka. Zcela beze slova plnou silou uhodil do objektů svou rukavicí, kterou měl na ruce. Byla z části z kůže, kovu a dřeva. Celá skřínka zajiskřila a všechna světýlka se vypnula. Vladymir sáhl rukou dovnitř a posunul jeden z drátů a dotáhl jednu rozbitou žárovku.

Pak se vrata začala pomalu otevírat...