Kapitola 3

   "No konečně! Kdes do háje byl? Už jsme mysleli, že se ti něco stalo..." vychrlil ze sebe rozčileně Chris, když se Dan konečně vrátil s obřím zpožděním ke svým bratrům. "Taky tě rád vidím." Zamumlal kysele. "Potřebuju něco k jídlu a trochu piva. Pak vám povím, proč jsem přišel tak pozdě a možná společně pochopíme některé věci, nad kterými mi jde hlava kolem." Dodal.

Po vydatné večeři se žoldáci sesedli u stolu, nalili si plné korbele piva a začali probírat, co kdo zjistil v táboře pronásledovaných. Dan jim vyložil svůj příběh, ale nebyli ze staříkových řečí o nic moudřejší než Dan sám. "Co vy? Přišli jste na něco zajímavého?" zeptal se unaveně. "No... Jak se to vezme..." ujal se slova Chris. "Je to skupina složená ze všech možných ras, většina z nich se k nim přidala nedávno, mají špatné vybavení a trpí nedostatkem zkušeností a disciplíny. Jejich cíle nám nejsou jasné, ale musí je řídit někdo mnohem silnější a chytřejší než jsou oni a nejspíše i my. Rozhodně jsou část mnohem větší skupiny, v nejhorším případě, ale zdá se mi to nepravděpodobné, dokonce i menší armády. Já jsem prozkoumal několik obytných stanů a v jednom stanu, který nejspíš patřil někomu výše postavenému, jsem objevil mapu zdejší oblasti s vyznačenou plánovanou trasou této skupiny. Překreslil jsem si ji na svitek tady." Řekl a podal bratrům chaoticky počmáraný kus pergamenu. Sklonili se nad ním a snažili se z něj něco vypozorovat. "Jsi si jistý, že jsi to překreslil správně? Pokud to dobře chápu, tak jejich cesta končí v půlce pralesa..." zeptal se Ben. "Nakreslil jsem to tak, jak to bylo ve stanu. Navíc neříkal Dan něco o teleportaci? Třeba je tam k tomu vhodné místo? V magii se moc nevyznám, ale teleportovat čtyřicetičlennou skupinu kdovíjak daleko asi nemůže každý všude a kdykoli. Nejspíš k tomu potřebují správné podmínky..." opáčil Chris.

Ještě chvíli dumali nad mapou a pak začal mluvit Ben. "Já jsem prozkoumal stan se zásobami, stan se zbraněmi a místo, kde se shromažďují. Zásoby mají tak na týden, možná ani ne, takže to je nejspíš čas, který máme k tomu se s tou tlupou vypořádat. Ve stanu se zbraněmi se povalovalo pár zrezlých mečů plných zubů a nějaké plesnivé drátěné košile. Nic zajímavého. Bylo tam taky veliké množství nějakých bylinek, kamenů a nějaké divně zářící hole. To byly asi věci patřící tomu starému čaroději. Jinak jsem už nic zajímavého nevypátral." Dokončil Ben.

"Tak jo. Je jasné, že se tam musíme vrátit. Děje se tu něco nekalého a naší povinností je přijít na to, co." Shrnul Dan. "Čas vymyslet nějaký geniální plán." Poznamenal sarkasticky Chris. "Vždyť je to přesila jen asi třináct na jednoho... A ještě k tomu minotaurů, skřetů a kdovíjaké další nebezpečné havěti." Zasmál se ironicky. "Když se jich tak bojíš, tak tvým úkolem bude dojet varovat okolní lordy a přivést posily." Ušklíbl se Ben. "Hej! Ne, já chci bojovat." Zrudl Chris a snažil se protestovat. Jeho úloha už však byla rozhodnuta. "Je to jednoduché. Jak už tu zaznělo, musíme se vrátit do jejich tábora. Ale na delší dobu. Proto se tam vydám, přidám se k nim a pokusím se zjistit, co se dá, a zpomalit jejich postup." Rozhodl se Ben. "Můžu tam infiltrovat s tebou?" zeptal se nadšeně Dan. "Ne, ne. Ty půjdeš po mapě napřed a pokusíš se ze všech sil zkomplikovat postup té bandy. Pokácej stromy přes cestu, pust tam vodu, ať je pěkně bahno, nastraž různé pasti... Ty už si poradíš. Nějaké dotazy?" a o plánu bylo díky Benovi rozhodnuto. "Zítra ráno se rozejdeme a kdo ví, za jak dlouho se znovu sejdeme. Tak se na to pořádně napijem!"