Kapitola 1

Byl krásný slunný příjemný den chílící se k večeru. Vítr si pohrával s větvičkami stromů vlajících ze kmenů a čechral trávu na loukách. "Den jako stvořený pro nějakou menší bitku." Pomyslel si Ben. Už celý den stopovali tu amatérskou bandu a jemu začala docházet trpělivost. Té nikdy moc neměl, a pro ránu nešel nikdy daleko. Proto se také s bratry stali žoldnéři. Původně jich bylo pět. Zase si vzpomněl na Dračí poušť. Tom a Jim zaplatili za jeho hloupost životem. Nikdy nebojuj proti drakovi. Kdyby tak dal na všechna ta varování... Náhle ho z myšlenek vytrhl Chrisův výkřik. "Hej Bene máme další stopu. A támhle vidím kouř." "Snad si ti troubové nerozdělali oheň... Co to je za amatéry? Copak nikdy nedostaneme nějaký alespoň trochu těžší úkol?" stěžoval si Dan.

Krčili se všichni tři neslyšně v křoví asi 300 metrů od tábořiště žoldnéřů, které stopovali. Bylo vidět, že jsou to spíš lapkové, než profesionálové jako Ben, Chris a Dan. Tohle bude hračka. "Kolik jsi jich napočítal?" zeptal se Ben. "Asi 11 a kuchař. Řekněte mi, kdo vezme do žoldnéřské hordy kuchaře?" pohoršoval se Dan. "Jdem je zmasit?" "Ok.

Tři postavy zahalené do stejných pláštěnek s kapucí se pomalu blížily k tábořišti. Do cesty jim vstoupil zavalitý chlapík. "Hej, vy! Kam si jako myslíte, že jdete?" Zastoupil jim cestu a s výhružným pohledem strčil pupkem do Bena. Ten ale ani nezakolísal, pouze pomalu tasil svůj meč z prvotřídní trpasličí Dorenaarské oceli kované v dračím ohni Prastarého věku. Tlusťoch se na něj zazubil a vytáhl obří špatně udržovanou narezlou sekeru. Než jí však stihl zvednout a předvést něco ze svého jistě dokonalého bojového umění, svalil se na zem s proseklou krční tepnou. Ben očistil meč a pomalu nevzrušeně procházel do středu tábora se svými bratry ve zbrani (i normálně) v těsném závěsu. Ubozí žoldáci se začali sbíhat a ještě rychleji je kosily Benovy a Chrisovy meče a Danovy šípy. Boj skončil velmi rychle. Na nohou se drželi již jen dva spíše chasníci než bojovníci, škemrající o milost. "Proč nám tohle děláte?" zeptal se jeden zuboženě. "Jsme přece také žoldáci, jako vy. Mohli jsme být přátelé." Málem se rozbrečel. "Jsme žoldáci s velkým Ž. Pracujeme ve službách jeho veličenstva krále Sapa a lovíme žoldácké bandy, které pro něj nepracují, a eliminujeme je. Nějaká poslední slova?" "Milost prosím." Zaškemral sedlák. "Proč všichni před smrtí říkají tak neoriginální věci..." Zeptal se Chris a ležérním pohybem zápěstí useknul ubožákovi hlavu. "Kuchaře nechte ne živu!" řekl Dan. "Bude se dnes večer ještě hodit..."