Kapitola 3

Propukla panika. Většina Nostrrayovy skupiny se rozutekla a obecenstvo souboje utíkalo hasit vesnici. Jediní Meinfieldovi rytíři zůstali se svým pánem. Ben, Chris a Dan se vydali k hořícímu Ježkovu prošětřit, co se stalo. "Sázím, že si jen nějaké děcko hrálo se sirkama u stohu..." prohlásil Ben. "Ve vesnici ale asi žádný stoh není. Navíc hoří na více místech nepropojených zatím požárem. Někdo to musel zapálit, když odešla většina obyvatel sledovat ten zbytečný souboj. Na druhou stranu byla sranda sledovat, jak to ten nadutec schytal..." zasmál se Dan. "Jo, no. A přitom to byl tak ízi souboj... Měl bych ho do dvou minut." Podotkl Chris. Oba jeho společníci souhlasně přikyvovali a smáli se neschopnosti urozených pánů. Nakonec se shodli na jednom: Jeden žoldák vydá za dvacet lordů...

Když došli do vesnice, požár už byl skoro uhašen. Naštěstí se v okolí pohyboval nějaký vodní čaroděj. Byl sice zatím dost nezkušený, ale dokázal vyčarovat pár hektolitrů vody a nejhorší plameny tím uhasil. O zbytek se postarali vesničané. Když se rozhlédli po zpustošené vesnici, bylo jim jasné, že Dan měl pravdu. Všude se válela mrtvá těla, jejichž zranění rozhodně nebyla způsobená ohněm. Musel se tu odehrát velmi nerovný boj. Nenašli však žádnou mrtvolu patřící útočníkům. Buď neutrpěli žádné ztráty, anebo se o své mrtvé druhy postarali. Najednou se ozval hluk přímo ze středu vesnice. Rozběhli se tam.

Když tam přiběhli, zjistili, co se stalo. Vesničani se rozzuřeně dívali kolem sebe a naštvaně gestikulovali. Jejich důl na drahé kamení, který tvořil 95 % příjmů obyvatel vesnice a 10 % příjmů cel Kameriky, byl pryč. Prostě zmizel a místo něj byla jen bezedná jáma. Všem prolétla hlavou jedna nepěkná myšlenka: "Tohle mohl udělat jenom velmi silný čaroděj."

Benovi, Chrisovi a Danovi došla ještě jedna další věc. Od nich, jakožto od členů Sapova Žoldáctva se bude očekávat, že důl naleznou a vrátí ho vesnici, nebo že při pokusu o to alespoň zahynou. To ale neměli v plánu. "Musíme se vydat hned, dokud tu ještě zbyly nějaké použitelné stopy..." vyslovil nahlas Ben myšlenku, která se jim všem ve stejné chvíli prohnala hlavami. Rychle si došli do nejbližšího nevyloupeného a nespáleného skladu pro proviant (dostali ho samozřejmě zadarmo ve jménu krále k nevoli hlavního skladníka) a pak ještě rychle zašli pro peníze za vyřešení sporu. Lordi jim nechtěli nic zaplatit, protože podle nich si spor vyřešili sami, ale tři žoldáci jim velmi netaktně naznačili, jakou částku si představují, a že z ní dostanou i poslední měďák, jinak pánům nastanou potíže. A tak i přes nenávistné pohledy obou lordů od nich vybrali svůj podíl a vydali se na cestu. "Tak tohle je můj první hon za ukradeným dolem." podotkl Ben. "Všechno je jednou poprvé. A až ho dostanem, určitě se nikdo nebude zlobit, když si necháme pár kamínků na památku..." zazubil se Dan a popohnal svého koně do cvalu.