Kamerika

Po válce se podle dohody všechny provincie Kameriky zachovaly svoji vlastnou vnitřní a ekonomickou politiku. Později byl stát prohlášen za federativní a Auzerie uznala Kameriku jako samostatný stát. Spory v obchodu, rozdělení území a rozdělení vlivu v severní Auzerii vedlo k Auzerijsko-kamerické válce (někdy jako 2. válka). V 16. století Auzerie bojovala na jihu s orkským diktátorem Torganem a Kamerická Federace se pokusila situace využít a vyhlásila válku v domnění, že Auzerie bude zaneprázdněna válkou na jihu a že Kamerika si vezme území na východě a jihu. Jenže to skončilo neúspěchem, a Auzerijské síly se přesunuli na sever. Auzerijčané však o tuto válku nestály a proto se obě strany dohodly na stavu před konfliktem. Z jednotlivých uzemí v Kamerice se začaly vytvářet nové státy Ovocný sad (1522), Černý Hřbet (1525) a po kamericko-pexiské válce získala Kamerika i Slunce.

Při pádu Auzerijského Impéria roku 1555 se do Kameriky po vlnách migrace dostalo spoustu emigrantů. Došlo ke smíšení kultur a zvyků a posunulo se zemědělství a průmysl.  Rozpory mezi Západem (dnes též jako Řád Dobra) a Východem (dnes znám jako Řád Zla) došly k občanské válce. Od Federace Kameriky se odtrhlo 6 států (Ovocný Sad, Slunce, Špexas, Third reich, Prales Buvarů, Butinov).  Válka trvala od roku 1564 až do roku 1571 a končila konečním vítězstvím Západu. Od Špexasu se odtrhl stát, který chtěl zůstat součástí Západu a posléze se vytvořil stát nový-  Karkasy. Po válce s "Draky Východu" Kamerika stála na vítězné straně Spojenců. Po této válce se z Kameriky stala supervelmoc Auzerie a až do Velké války se neaganžovala do celosvětového dění.

S Velkou Válkou se změnila situace Auzerie. Ekonomicky a vojensky vyčerpaná země se stala pouze stínem své tehdější slávy. I když válku Spojenci vyhráli, ztráty byli příliš velké.. Krizi vyřešili až propojení obchodní cesty s východem a nalezení diamantů v Žaludově. Rozjela se těžba nerostů. Kamerika částečně odstoupila od Spojenců, protože odmítala poskytovat vlastní zdroje pro své spojence v Alianci podle dohody Salvatorovy. Vojenská spolupráce zůstala, ale ekonomika začala být samostatná. Tento systém platí do současnosti. Dnes nabírá země své bohatsví a tvoří naději lidstva.

Geografie

Kamerika je stát bohatý na všechny druhy nerostů (Špexas) a i některé drahé kovy (Žaludov). Na severu je rozšíené dřevorubectví a na jihu zemědělství.

Etnické složení

Podle odhadu z roku 1652 tvoří běloši 70 % obyvatelstva, 10 % afrokameričani, orkové 4 %, trpaslíků 3 %, elfové 1%,  domorodí obyvatelé 1% jiná nebo více ras dohromady tvořící  11 % populace.

Jazyky

Obecná lidská řeč je výlučným mateřským jazykem pro 70% obyvatelstva a jizanština pro 10% obyvatelstva. USK nemají na federální úrovni zákonem daný kodifikovaný úřední jazyk, ale obecná lidská řeč jím fakticky je. V různých dalších závislých územích je situace ještě pestřejší, často je zvláštními předpisy chráněn jazyk původních obyvatel.  

Sport

Nejoblíbenější sporty ve Spojených státech jsou (v tomto pořadí): kamerický fotbal, basketball, baseball, lední hokej, box, wrestling

Spojené Státy Kamerické

Kamerika je demokratická, anarchistická, prezidentská, federativní  republika uprostřed kontinentu Auzerie a rozléhá se od Imperiálního moře až po Šedé moře a od Pralesa Buvarů až k Západní Říší. Sousedí dohromady s osmi státy. Spojené státy Kamerické se skládájí z 13 států. 

Historie

Původní obyvatelstvo (indiáni) pravděpodobně přišli z jihu a východu a usadili se na pláních Kameriky (hlavně Špexasu). Tyto kmeny byli objeveny Starým Světěm až osadníky Auzerijského Impéria, kteří se dopravili přes pouště až k indiánům. Od té doby se jednalo o snahu kolonizace ze strany osadníků a to trvalo několik staletí, než se kmeny indiánů podrobili vůli dobyvatelů. Věšina původního obyvatelstva utekla za hory Černého hřbětu na sever a usadila se v Severní nížině. Od té doby vše patřilo jako provincie Auzerijskému Impériu. Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů kolonií došlo k vytvoření silné protiimperiální opozici, která vyvrcholila roku 1459  válkou mezi kolonií a Impériem. Po úspěšném poražení "Uzurpátora" roku 1459 se země odtrhla a vyhlásila svobodu a samostatnost.

Kolem roku 1575 se Kamerika stala hospodářsky nejvyspělejším státem Auzerie a zůstala tak na několik desítek let. Se svou tolerancí vůči emigraci vybudovala velkou společnost, kde nezáleželo na rase, či pohlaví. Průkopnické vynálezy jak v magii tak v technologii, zajistili Spojeným Státům silné postavení. Kamerika patřila k jedné z nejlidňatějších zemí Auzerie. Během války s "Draky Východu" se založila organizace známá jako Spojenci a mezi ně Kamerika patřila. Měli sloužit k udržení míru v Auzerii, ale Kamerika porušila dohodu o vojenské spolupráci a izolovala od ostatního světa a starala se o svoji politiku. To z části vedlo k Velké Válce, kde se utkali síly zelenokožců, Spojenců, Oezoronu alianci  a některým státům z východu, která vyšla jako ta nejkrvavější válka dějin. 

Nejznámější vládní organizace

Řád Dobra - hlavní vojenská a politická strana

CKA - Central Kamerican Agency - rozvědka

FUI - Federální úřad investigace -kontrarozvědka

NSABHMB - Národně Svobodná Anarchistická Banka Hlavního Města Butingradu - státní banka

Armáda a vojenství

Ozbrojené síly Spojených států kamerických se skládají z pěti složek: armády, námořnictva, letectva, Armády Ctnosti a pěchoty (a.k.a Hraničáři). V aktivní službě je 852 063 lidí. Mezi výzbroj kamerické armády patří například parní stroje, gyrokoptéry, námořní flotila, parníky, obrněná vozidla. Pokročilými technologiemi disponují i speciální jednotky.

Zapojila se z velké části do hlavního konfliktu 17. století. Kamerická armáda pomohla porazit císaře Urhory a celou Oezoronu alianci. V poslední době kamerická armáda operuje v Západní Říši a ve Shamaru v rámci operace Trvalém Míru.