Kapitola 13

Obloha byla zatažená a šedé mraky zakrývaly slunce. Porost džungle se zhoršoval a stromy zakrývaly většinu oblohy, takže světla pronikalo málo. Pršelo a pršelo už několik dní. Všude kam šlápli bylo bláto nebo kaluže. Déšť dávno pronikl přes stromy a keře a tak se začal nasakovat do země. Armáda se musela prosekávat přes liány a keře a bylo opravdu těžké dopravit vozy s jídlem přes prales. Bylo to peklo a na některých místech šli vojáci po kolena v bahně a proto museli přenášet vozy pomocí mostů vyrobených z prken. Bruce Bee se snažil hnát armádu dopředu, ale džungle jakoby naschvál houstla, aby se nedostali do Osamělé Hlásky včas. 4000 mužů. Někteří průzkumníci Hraničářů šli napřed před armádou. Retargon je viděl  lézt po stromech. Měli na sobě lehkou zbroj a zelené pláště, které jim pomáhaly skrývat se v pralese. Nosili vysoké boty prvotřídní kvality. Dále měli dýky, krátké meče a luky. Vylezli na stromy a během pár sekund byli v korunách stromů. K přemysťování ze stromu na strom používali lana zakončené háky. Fred jim vtipně přezdíval " Veverky". Tato přezdívka se brzy uchytila a používali ji všichni z Retargonových přátel.

"No, a pak když překonáš strach z tý obrovské sekery je načase zapracovat na útoku. Musíš být silný a rychlý. Tvoje útoky musej být úderný. Jen tak obstojíš proti orkovy." Conan popisoval styl boje Johnovi. "To bahno je fakt sračka." ,stěžoval si Raul. Poté se chytl liány a vyhoupl se na suchý ostrůvek. Freddy čapnul liánu a zhoupl se také. Liána se, ale pod jeho vahou utrhla a Freddy slítnul do bahna. Všude to šplouchlo a byl špinavý od hlavy až k patě. Ježo se mu začal smát "Pffhahhahha... Hahhaha! Ty si fakt debil." Freddy se začal ohánět po Ježovi a Ježo ho akorát znova skopl dolů. "Ty vypatlanej fracku z orkský kurvy!!!" Nadával mu Freddy. "Co děláš, klíídek :D" Provokoval ho Ježo. Freddy vzal větev a fláknul Ježa. "Nechte toho, oba dva" řekl Retargon a odtrhnul je od sebe. "Buzerante, smrdíš úplně vod sraček. Takhle vlastně smrdíš pořád." Ježo prskal na Freddyho přes Retargona. "U vás v ghettu ste se umyli leda tak na Štedrej den, myslim že si na ten pach docela zvyklej." ,Freddy se jako vždy nenechal shodit. A Ježo pokračoval "Mno, aspoň jsme se někdy myli. Ty ne."

"Držte hubu!" Retargon vynakládal všechny síly, aby se na sebe nevrhli. Pak zakročil Conan. Vzal je oba za ramena a řekl. "Přestantě se doprdele hádat a už držte hubu! Freddy ty se utři vod bahna a ty Ježo drž, nebo tě rozsekám. Držte hubu."

"Díky Conane." Děkoval Retargon.

Conanova autorita zachovala pořádek a tak se mohli v klidu vydat dál. Retargon šel se svým vakem na zádech a po boku mu visel jeho meč. Přemýšlel že by jej mohl pojmenovat. Každý epický hrdina měl meč se jménem. Kousač? Ne, to je kravina. Bodač? Co to je za jméno. Napády přicházeli a odcházeli, ale žádné jméno nebylo dost dobré. Retargon přemýšlel, když jej vytrhl z myšlenek Dan. "Čekej. Něco je ve vodě." Retargon cukl a nechápavě hleděl do vody. Uviděl to. Pod hladinou bahna a deštné vody plavali hadi. Několik. Tak dvaceti centimetrový. Kdyby šlápl do vody, vyplašili by se a uštkli ho. Raul si všiml Retargona a zamířil k nim. "Co se děj-" pak si také všiml hadů. "Aha, dej mi nějakej ostrej klacek." řekl Raul a začal se rozhlížet po větvi, "Neblbni, ješte je nasereš." Radil mu Retargon.

Než stačili něco podniknout, jeden had vyplaval na hladinu. Měl černo bílé pruhy a červené oči. Zvedl se a zasyčel na přátele. Pak přišel jeden z hraničářů. "Fasinur, ageveljka." Zašeptal. Had se otočil a odplaval pryč. Ostatní také. "Co to sakra bylo za čáry ?" Divil se Dan. "Klan Snakeů." Řekl hraničář s pohledem do kaluže, kde byli hadi. "Co to je za klan?"

Hraničář se podrbal a začal vysvětlovat

"Klan Snakeů, byl jeden z Pralesních kmenů. Jmenovali se v originále Varaeds, ale teď se jim tak řiká, kvůli jejich podobě. Podle legendy jej jedna z rodin hraničářů zakleli do této podoby."

"Co? Jak by to mohli udělat, oni byli kouzelníci?" Vyptával se Retargon.

"Heh, no něco toho smyslu. Povínm vám ten smutný příběh... Kdysi Hraničáře tvořil svazek klanů-rodin, které se společně bránili proti útokům z lesa. Příběh začíná u dvou rodin- Varaeds a Desnorové.

Varaeds vynikali v akrobacii a rychlému a tichému boji. Používali se jako úderná jednotka a v mnoha bitvách proti obrovské přesile dokázali obstát, díky svým schopnostem.

Desnorové byli dobří zaříkávači. Uměli vytvářet kouzla všech tvarů a směrů a dokázali zachránit spoustu duší co se dostali do posmrtného života. Ano mělo to omezení a použití, ale byli schopni použít smrt ve svůj prospěch. Vrátit život do mrtvého těla. Varaeds se neskrývali s tím jak jejich techniky neuznávali, že takový zbůsob užití magie je nelidský a že nikdo nemá právo oživovat mrtvé schránky. Mrtví se mají nechat na pokoji. V tomto směru se Varaeds a Desnorové hádali. Vedli diskuze a hádky, které hraničili téměř s bojem. Jednoho dne prohlásil Far Varaed, vůdce rodiny, že i když nesouhlasí s Desnori, nechá je dělat svoje věci a nebude zasahovat do jejich magie. Obě rodiny s tímto názorem souhlasili a rozešli se, každý svou cestou. Měsíce se táhli a Desnorové oživili mrtvých spoustu. Tato magie někdy působila více, někdy méně. Někdy se člověk probral a choval se šíleně, kvůli jevům co uviděl v posmrtném životě. Někdy byli jen prázdné schránky bez duše. Někdy zase byli úplně v pořádku. Ale ukázalo se, že lidé co vstali z mrtvých byli účinná zbraň proti Buvarům. Buvaři se jich báli a nedokázali s nimi pořádně bojovat. Jako kdyby se báli něčeho silnějšího než jsou oni. Tvrdilo se, že ze vzkřísených byl cítit dotek boha smrti. To Buvaru zneklidňovalo. Bitvy plynuly a stalo se, že Far Varaed, vůdce svého klanu padl v boji. Bez něho byli úplně ztracení a nevěděli co mají dělat. Morálka jejich rodu spadla na nulu. Poté rodina Varaedů začala bez svého vůdce prohrávat bitvy. Desnorové jim, ale nabídli řešení. Oživit Fara. Varaedsové zprvu nevěděli co si mají vybrat a nakonec si rozhodli, že potřebují svého vůdce zpět. A tak začal rituál. Bohužel rituál se nepovedl a z Fara byla jen prázdná schránka, nemožna vrátit se do nebe. Nemohl mluvit a jen blouznil. Nemohl bojovat a na krmit ho museli jeho přátelé. Rodina Varaeds zuřila a chtěla se mstít. Po dlouhých přesvědčovaní a rad od lorda Hraničářů odložili zbraně. A jejich cesty se měli rozejít podruhé a nadobro. Jenže, nestalo se. Bitvy neustávali a Varaedsové získávali ztráty. Jednomu mladíkovy z rodiny Varaedsů zemřel jeho nejlepší přítel. Chtěl spatřit svého přítele ještě aspoň jednou. Kdyby se rituál vyvedl, mohlo být vše v pořádku. V žalu se vplížil díky svým schopnostem rodiny pohybovat se tiše a rychle do vesnice rodiny Desnorů. O jeho činu nevěděl nikdo z Varaedsů. Ukradl vybavení potřebné k rituálu. A pokusil se ho provést sám. Jenže neměl vzdělaní v magii a proto se rituál pokazil a jeho přitel se nevzkřísil. Poté co si uvědomil co udělal, bylo už moc pozdě. Desnorové si krádeže všimli a obviňovali z toho rodinu Varaedsů. Chtěli s Varaedsi bojovat a hrozilo k malé občanské válce. Desnorové si mysleli, že se jim přišla druhá rodina pomstít za jejich neoživeného vůdce. Lord Hraničářů prošetřil případ a později se mladík udal sám. U soudu se navrhovali různé věci. Smrt mladíka a vrácení věcí k rituálu Desnorů, vyhnání rodiny Varaedsů, zato že si nedokázala uhlídat vlastní členy, nebo jen vrácení předmětů a bolestné. Ale nakonec lord dospěl k názoru. Zrušit rituály, zničit předměty potřebné ke vzkříšení a vypudit rod Varaedsů. Desnorové se při tomto rozsudku nahněvali a zakleli rod Varaedsů ať se prochází po světě až do smrti ve formě která jim patřila- hadi. Celá rodina Varaedsů se promněnila v hady a v šoku dal lord rozkaz pobít nebezpečné Desnori. A tak ten den padli dvě silné rodiny kvůli jedné smutné tragédii. Kdyby se vůdcův rituál vydařil, kdyby ho nezabili Buvaři, kdyby Buvaři vůbec neexistovali. Když se to vezme, je smutné, že se ty rodiny zabíjeli mezi sebou, když se mohli spojit proti Buvarům, nemyslíte?" Když hraničář dokončil příběh, ostatní jim celkem už utekli.

"Takže tydle hadi jsou bojovníci z klanu Varaedsů?" Optal se Retargon.

"Přesně tak, černo-bílí hadi. Fasinur ageveljka- Hraničáři spojenci. Staré pořekadlo Hraničářů."

Retargon s Raulem a Danem překročili kaluž a vydali se dál.

Dorazili k řece. Rozbili tábor na břehu a začali vyrábět vory. Ty měli dopravit těžké věci. Rozestavili stany a vojáci začali zakládat ohně. Byl chlad a zima. Retargon nechápal jak mohl být prales tak hustý už po prvním dni cesty. Dostali se sotva z Posgiliathu. Ten večer se Retargon vykašlal na trénink, kvůli počasí. K večeři si dali polévku z králičího masa. Retargon se u ohně dozvěděl hodně o Hraničářích. Kdysi to bývaly jednotlivé klany, ale poté co Řád Dobra dobyl a sjednotil klany, vznikl svazek Hraničářů. Staletí plynula a kmeny mizely a objevovali se. Jeden z Hraničářů u ohně říkal, že byl z klanu Opyfů, bojovníků s noži. Ten Hraničář se jmenoval Galin a uměl perfektně házet s noži. Z několika metrů předvedl svůj grif s noži a trefil se sedmi ranami z desíti do černého. Vyprávěl o příbězích jeho klanu a že jeho dědeček, vůdce klanu neminul jediný cíl. Povídal o klanech v Pralese a o tom že i dnes spoustu klanů existuje. Ti co nepatřili do nějaké velké rodiny se většinou vyskytovali jako lehká pěchota a lučištníci v hlavním městě Podsgiliathu a Východním Úvalu. Speciální úkoly přenechával Lord Hutson klanům.

Když už byla tma vydal se Retargon spát. Země byla naprosto promočená a proto spal v sedě a navzájem se podepíral zády s Danem.

Ráno se vrátili průzkumníci. Říkali, že celá oblast dále je válečná zóna a že Buvaři oblehli Osamělou Hlásku. Eye Hutson vydal rozkaz na rychlý přesuny v jednotkách po lesech a rozdělil kapitány. Retargon a jeho přátelé měli za kapitána jednoho z členů klanu. Jmenoval se Frederick Wariar. Byl menší postavy a měl krátké černé vlasy. Používal k boji rapír a byl velmi disciplinovaný a později se Retargon dozvěděl, že celá jeho rodina měla velkou tradici ve válce. Umírali ve válkách za Kameriku a všichni z jeho rodiny dosahovali vysokých hodností. Frederick rozhodně nechtěl zůstat pozadu. Když k němu nastoupili, dal jim dvě rady. První byla vyměňovat si po každém brození ponožky. Říkal že, z tohodle vlhka vám dokážou upadnout nohy. Druhá rada byla: neumřít.