Kapitola 14

Retargon šel za Byrczem podél silnice. Celá jednotka šla pěšky po cestě. Bylo to na celkem suchém místě a okolo nebylo moc stromů. Vedle silnice rostly keře a vysoká tráva. "Hele Byrczi, co budeš vlastně dělat až ti skončí služba v armádě?", Retrgon se ptal, "N-no asi si za vydělané peníze koupim dům. Někde na západě odsud. Někde v Karkasu. Pr-proč?" Byrcz odpovídal.

"No napadlo mě, co se rozhodnu dělat až mi skončí služba. Mám pořád svoje městečko a budu starosta asi do konce života, ale jen tak jsem přemejšlel jestli mi nebude chybět to dobrodružství. Prostě, co po tom?"

uvažoval Retargon, "tak jsem se tě zeptal co budeš dělat za kariéru po armádě. Na povinnou službu tě odsoudili, ale máš nějaké plány?"

Byrcz se zamyslel: "Hele, vždycky jsem chtěl být spisovatelem. Psát encyklopedie a romány. Poznávat svět. Možná začnu psát deníky z armády, třeba tohle tažení bych napsal do svý knihy."

Encyklopedie a romány? Huh. Dva docela odlišný žánry, pomyslel si Retargon. Najednou Frederick zvedl pěst. Vojáci se zastavili. Po pár vteřinách zavelel. "Ticho a na zem!" Na jeho rozkaz si všichni skrčili a polehali kolem prašné silnice. Kapitán Frederick po boku důstojníka vyšli dopředu. Ticho ve vzduchu působilo úzkostně. "Myslíte, že je to doopravdy?" Zeptal se šeptem Freddy, "Nevim před tím to taky nebylo doopravdy. Možná je to zase planý poplach." Zdělil Conan.

Po půl minutě se vrátili. "Zpět na nohy a pochodujte zase po cestě. " zavelel důstojník. Zase planý poplach. Pochodovali směrem na východ a párkrát za den je takhle kapitán vyplašil. Rozkaz pro ticho a pak zase rozlaz k pochodu. Třeba to jednou bude doopravdy a my nebudeme připraveni, pomyslel si Retargon.

Za cestu pralesem zažili snad všechny druhy deště. Mrholení, které ti omylo lehce tvář, průtrže, které zaplňovali jezírka a vytvářel z vlhkého povrchu bahno, drsný déšť, jenž se silným větrem lítal téměř pravoúhle do očí a někdy pršelo tak hodně, že se zdálo jakoby kapky lítali ne ze shora, ale ze země a jezírek. V této zemi pršelo většinu roku. Už cestovali asi tak dva týdny. Bylo to hodně nepohodlné a Retargon s láskou vzpomínal na teplý obývák. Pršelo a pršelo. Retargon neviděl nikdy tolik deště. Ale jednou šli po jedné louce mezi stromy. A najednou prostě pršet přestalo. Vysvitlo slunce. Vojáci Řádu vzhlíželi k obloze s přivřenýma očima. Slunce protrhlo mraky a vykouklo. Retargon se usmál. Už celkem dlouho neviděl slunce. Bylo to hezké. Ale tu samou vteřinu se ozval výkřik. A hned po tom zaútočili Buvaři. Z lesa začaly padat šípy a desítky Buvarů provedlo výpad z lesa. Byli to shrbená, šedá stvoření, která měla dlouhé jazyky a červené malé oči. S jekotem a čepelemi plný vrubů provedli výpad. Začal chaos. Rytíři naskákali do škarpy u jedné prašné cesty. Kapitán Frederick vytáhl pistoli a vystřelil do zástupu Buvarů. Jeden se prudce svalil po zádech na zem. "Mone kryj nás!!!" Zařval ve vřavě kapitán. Mon byl hlavní kulomečík. Na rozkaz vytáhl kulomet a rozložil jej na zemi. Jeden z Rytířů mu držel náboje do kulometu. Kulomet byla nová zbraň co vymysleli technici v Termostatu. Zbraň byla ničivá a střílela asi sedm nábojů za sekundu. Kulomet trhal nepřátelé na kousky. Jednotka Fredericka získala naštěstí první kousky z továrny. Teď jej mohli využít. Retargon ležel vedle kapitána Fredericka a nevěděl co má dělat." CO TEĎ KAPITÁNE?" Řval do ucha, protože kulomet hlučně kropil pole před nimi a Buvarové padali na zem. Frederick odpověděl, bohužel se jeho hlas ztratil v bitvě, ale Retargon slyšel něco o zasraných Buvarců. Náboje švištěli ve stejném počtu jako šípy. Buvaři využili moment překvapení, možná i tho momentu kdy vysvitlo slunce. Retargon by se těšil krásné přírody po dešti a duhy, ale celé se to teď zkazilo. Převalil se na záda, aby viděl do zadní části louky. Šest těl leželo nehybně na zemi a mrtvoly byli probodnuté šípy. Všude byl bo a krev. Bylo to peklo. Byrcz ležel a klepal se někde ve křoví. Johny bojoval s dvěma Buvary a Dan seděl za kamenem, snažící se najít frekvenci na stroji, který měl na zádech. Bylo to rádio, určené ke komunikaci mezi jednotkami. Sluchátko měl u ucha a vedle něj seděl Sans v tureckém sedu. Držel dlaně u sebe a evidentně se na něco soustředil. Možná se modlil. Ježo bojoval s řemdihem a kosil Buvary po boku Conana a Conan měl vzteklý výraz a šíp v hrudi, když sekal hlavy Buvarů. Padali pod něj, a už jich tam bylo tak pět. Raula a Freddyho neviděl,ale neměl čas na starosti, protože se chystal vstát do boje. Šíp dopadl kousek od příkopu. Pár palců od jeho hlavy. Rychle vklouzl zase do příkopu. Mon úspěšne kryl jednotku, ale náhle se z keře vyvalil černý dým. Pak vyletěla ohnivá koule a smetla obsluhu kulometu z povrchu zemského. Retargon spatřil v žáru exploze na kratičkou půl vteřiny tělo Mona. Bylo zčernalé. Rytíř co držel náboje taky explodoval. Těla obou Rytířů ve světle exploze lehce hořela a Retargon jěště spatřil obrysy postav. Když výbuch skončil a oheň pohasl zbyla jen kostra s fláky spáleného masa. Retargon to vše viděl. Náhle se tělo Mona pohlo. I po výbuchu měl na tohle sílu? Ležel na břichu a zvedl hlavu z příkopu. Tekla mu šťáva z hlavy tam kde míval oči. Retargon nevěděl jestli žil, nebo to byla posmrtná křeč. "Ústup, stáhnout, UTÍKEJTE! ÚSTUP!!!" Řval Frederick. Frederick vyskočil na nohy a vzal Retargona za paži. Retargon hned vyběhl a utíkal zpátky do pralesa. Nějaké bytosti vysílali exploze a planina vybuchovala pod spelly. Retargon nevěděl jestli měli mágy, šamany, nebo nějaké duchy z pralesa, kteří se jim přišli pomstít za to že vůbec existovali. O magii moc nevěděl, ale tušil že je smrtelně nebezpečná a on musí utéct. Na Retargona naletěl Buvar. Šedé tělo bylo vrásčité a hnusné. Byl ten jedinec tak starý, nebo byla jejich rasa tak odporná? Retargon ani nevěděl jestli ten Buvar byl samec nebo samice. V adrenalinu skopl Buvara k zemi. Byl to lehký úkon, protože Buvar měl asi tak metr. Pak ho přimáčkl k zemi a mečem probodl hlavu. Bez krytí jednotky s kulometem, Buvaři pokračovali bez odporu za příkop. Frederick ještě vydával rozkaz k ústupu, když se kolem něj shlukly nepřátelé. Pak ho už neviděl. Rytíři Řádu utíkali do lesa. A Retargon běžel za nimi. Nestaral se o ostatní. Teď byl úkol přežít.

Prorážel se přes kapradiny a listy rostlin a v neskutečném zmatku se snažil najít bezpečí. Minul se s Freddem a předběhl ho. Cítil jen strach. Běžel a běžel z pralesa. Utekl daleko od bojiště a moc pozdě si uvědomil, jak daleko byl od skupiny. Obloha byla skoro úplně modrá až na pár mraků. Rozhlídl se kde se octl a zjistil, že doběhl k široké řece. Prales za ním hořel, a mohly za to kouzla Buvarů. Okolo řeky byl jen bambus a rákosí. Retargon zjisil, že nikde nikdo v okolí kolem něj není. Vzpomněl si na bojiště co opustil. Dan, Ježo, Johny a všichni ostatní. Nesměl tam své přatelé nechat. Otočil se a bezmyšlenkovitě šel zpátky do pralesa. Retargon sotva dýchal ,ale běžel zpět.

Snažil se najít své přátele. Mezi stromy byla krev a temnota. Někde byli potůčky vody, někde i potůčky krve. Mezi stromy a kapradím uslyšel hlas. "Pom...pom-pomoc..." Ozýval se slabý hlas z těla na zemi. Rytíř Řádu. Jediný co o něm věděl, bylo to, že patřil do jednotky. Měl zapíchnutý nůž v rameni a celý obličej měl od krve. Na hrudi mu visel Buvar. Monstrum bylo evidentně mrtvé, ale zuby se zakousl do druhého ramene zraněného. Retargon ho tam nemohl nechat. Odsunul mrtvolu Buvara a vzal si chlápka na záda. "Pomoc." ,zkuhral voják. Retargon ho dopravil k řece, tam ho položil a běžel zpátky. Snažil se najít své přátele, ale vždycky narazil na spolubojovníka, který prosil o pomoc. Pokaždé se vracel k řece a zase do lesa. Jeden po druhém je sbíral, ale kamarádi nikde. Jeden z přeživších byl brewmaster jednotky. Byl to tlustý a vousatý muž s holí. Na holi visel kus čehosi zeleného a šedého. Retargon netušil co to bylo, ale to bylo jedno. Brewmaster byl očividně vyděšen a Retargon ho musel propleskat, aby se probral k akci. Brewmaster poté jen zamrkal a kývl na Retargona. Vzali další dvě těla. Vojáka bez ruky a klečícího Hraničáře s mnoha řeznými ranami po celém těle. Odnesli je k řece. Někteří ze zraněných se pokoušeli provést první pomoc druhému, aby si pomohli před jistou smrtí. Brewmaster začal ošetřovat ostatní a Retargon opět vyrazil do lesa. Tvrdý trénink fyzičky se začal vyplácet a Retargon dokázal sebrat síly k dalšímu běhu. Nalezl konečně jednoho z přátel: Johny. Utíkal a měl spocený obličej. "Johny! Kamaráde, běž k řece!" Retargon ukázal prstem na jih odkuď přišel a Johny kývnul hlavou a kulhavou chůzí se přesunul směrem na jih. Pak pokračoval dále. Dostal se k velké kaluži. Plavali v ní mrtvoly Buvarů a lidí. Kaluž nebyla hnědá, ale rudá. Byl slyšet tlukot mečů. Retargonovi se naskytla krvavá podívaná. Bojovník v kroužkové košili s černou tunikou s dvěma meči. Tancoval mezi Buvari. Ti s posledními výkřiky bolesti padali do kaluže. Bylo to jako kdyby hodili obyčejné lidi do bojiště proti někomu, kdo se na bojišti narodil. Bojovník bojoval s precizností a i když Buvarů bylo hodně, neměl s nima sebemenší problém. Retargon vzal meč a šel pomoct. Přišel a zabodl meč do týlu jednoho z Buvarů. Možná nepotřeboval s Buvary pomoct, ale věděl, že bojovník to ocenil. Dodělali zbytek Buvarů a ty nechaly hnít na zemi nebo se topit ve vodě s ostatními mrtvolami. Bojovník se otočil. Sundal si kápy. Byl to Raul. "Nazdar, pomoz mi s kapitánem." Řekl na pozdrav. Retargon se ani nevzpamatoval a už se rozhlížel po kapitánovi. A skutečne na hrbolu nedaleko kaluže ležel Frederick. Vedle něj leželo sluchátko z rádia. Dan měl mít rádio u sebe, ale Dan nebyl nikde k nalezení. Retargona zamrazilo. Co se mu mohlo stát? Frederick řval do sluchátka, ale ozýval se jen šum. Retargon ustrašeně zakřičel:

"Kapitáne! Všichni jsou mrtví!"

Kapitán zahodil sluchátko a sehl se ke svým nohám a chytl se za ně. Měl spoustu řezných zraněních na obou nohách. Celé boty a holeně byli ulepené od krve. Kalhoty měl špinavé až po kolena. Retargon zahlídl kousek kosti čouhat z nohy. Kapitán Frederick odpověděl, "To kurva vim," poté si strčil prst do rány, aby zastavil krvácení, "AARGHH!",vykřikl v agónii. Retargon mu odtrhnul prst z nohy a Raul utrhl kus své tuniky aby mu nohy obvázal. "Nechte mě tu kurva! Neh- nechte mě tu!!!" Ječel Frederick když ho odtahovali z džungle smrti. Z kapsy ze strany u stehna vyndal pistoly. Retargon si myslel, že se je pokusí střelit a že se úplně pomátl, ale Frederick střílel do kapradin. "Umřete, svině šedý!!!" A s grimasou vzteku pálil. Retargon si už nepamatoval co se dělo dál, kvůli všemu tomu hluku, stresu a boje a nevěděl jestli je proháněly Buvaři, nebo jen kapitán blouznil a střílel do prázdna, ale jediné co si pamatoval bylo pár útržků z hořící džungle a kapitánovi prosby typu: "nechte mě zemřít, celá jednotka 23 umřela, kapitán nemá přežít svoji jednotku" a pár dalších vět toho typu. Pak si vzpomínal jak byli s Raulem a raněným kapitánem u řeky.

U řeky bylo už pár přeživších. Raul, Retargon a Johny se vydali zpět do lesa. S Raulem a Johnym se vydali zase do výhně. Našli Rytíře co škrtil mrtvolu Buvara, ale než ho zvedli, zjistili, že vykrvácel. Položili ho na zem. Umřít tady, v mokrém, hořícím pekle, Retargon smutnil. Poté z křoví vyšel Byrcz podpírán Conanem. Byrcz měl ošklivou ránu přes hruď. Neumře, ale pěknou jizvu bude mít. Conan i přes svá vlastní zranění, se rozhodl donést Byrcze sám k přeživším.

Nanavigovali Conana jak se dostat k řece a pak se všichni rozdělili. Johny šel na západ, Raul na sever k bojišti a Retargon do husté džungle na východ.

Ještě pořád v dálce šamani metali kouzla a stromy padaly do hlubokých potoků. Ještě pořád slyšel střelbu a křik, ale aspoň si srovnal v hlavě co se stalo. Tolik krve a tolik mrtvol. Bylo to nechutné. Každá bitva takhle vypadala? Dalšího koho potkal byl Sans. Klepal se v rákosí a kolem něj byli v bahně naryty jakési písmena. Možná runy? Bahno teklo a runy pomalu ale jistě mizeli. Sans měl docela štěstí, že nenarazil na Buvary. Zraňen taky nebyl. Vypadal dost vyděšeně.

"Retargone, si to ty?"

"Ano Sansi, pojďme vodsuď." Někdo by řekl, že je Sans zbabělec, ale Retargon ho chápal. Prostě bitva. Vrátili se k řece a tam už byl docela pěkný tábor přeživších. Asi patnáct lidí. Na řece spatřil Retargon vory. Byly to vory Hraničářů. Retargon klesl na kolena a tupě zíral. Až teď si uvědomil jak ho boleli nohy. Pálily ho plíce a zjistil, že schytal pár škrábanců. V táboře narazil na Raula co našel Ježa a Johnyho který nesl na zádech dalšího vojáka. Vory doplavaly a Hraničáři vystoupili. Mezi nima byl Freddy a Dan. Později zjistil, že Danovi se povedlo naladit frekvenci a přivolat pomoc. S Freddym našli nejbližší patrolu co odpověděla na nouzové volání. Bylo jich patnáct. Patnáct Hraničářů s vory. Retargon byl rád, že všichni jeho přátelé žijí. Záchrana, pomyslel si Retargon.

"Jednotka?

"Dvacet tři, pane."

"Kapitán?"

"Kapitán Frederick Wariar, pane."

"Hlášení?"

"Jednotka dvacet tři postupovala na východ kolem hory Decalia. Napadli je nepřátelé a jednotka utrpěla obrovské ztráty. Z padesáti mužů padlo třicet čtyři mužů.

"Pozice?"

"Nemocniční stan v hlavním táboře. Jsou pod 24 hodinnovou péčí. Většina z nich není schopna boje, pane"

"Hmf... Postarejte se o ně. Stabilní muže pošlete zpět do boje. Další hlášení?"

"Jednotka 31, pane"

Takhle znělo hlášení ztrát. Lord Eyn Hutson seděl u stolu a poslouchal posla zatímco sekretářka zapisovala do stroje. Kolik lidí bude muset padnout v této obrovské džungli než Buvařu navždy zmizí? Eyn Hutson to netušil. Stejně tak všichni v Pralese Buvarů. Pro Hraničáře byl mír jen krásný sen. Přaní, které se nikdy nesplnilo. A nejhorši bylo jak na to byli sami. Ano každý rok byl on a největší zastupitelé Hraničárského spolku odměněni na oslavě ve Vašinktonu, ale nikoho z ostatních regionů doopravdy nezajímalo, co se děje tady na východě za zvěrstva. Někdy bylo ztrát prostě přiliš mnoho. Ale válka je válka.