Kapitola 17

Johny vytáhl šíp z mrtvého srnce. Bylo pozdní odpoledne a Retargon s Johnym si vyšli na rozkaz hlavního velitele tábora na lov.  Nacházeli se na východě nedaleko záchytného stanoviště, někde uprostřed pralesa Buvarů. Vzhledem k tomu, že se nedostali zprávy od hlavního velitelství, tak nebylo jasno co se má dělat. Proto velitel rozhodl, že budou čekat a pokryjí nebezpečné oblasti muži, aby ji nadobro zabezpečili. Konvoje se zásobami pro hlavní voj na východě museli sečkat, protože sekundární velitelství v Posgiliathu zakázalo vývoz zásob na východ, dokuď se jim nedostane zprávy, že je vše v pořádku. Nikdo ani nečekal, že by se něco mohlo pokazit. Vždyť starý Lord Eyn Hutson společně se svými syny, východňany legendárním královským generálem Bruce Beem a společnou armádou lučištníků a spousty členy různorodých kmenů Hraničářů šli společně bránit Osamělou Hlásku před neorganizovanými potvorami. Proto jediné co vzkázalo sekundární velitelství v Posgiliathu, bylo: Rozkazujeme všem vedoucím záchytných táborů, aby přerušili dodávky zásob na východ a aby zoorganizovali potřebné operace pro udržení zázemí pro výpravu. Vyčkejte na pokyny ze sekundárního velitelství v Posgiliathu, či zprávy z východu. Velitelství v Posgiliathu.

Už to bylo pár dní a tak velitel táboiště ve kterém se nacházel Retargon a ostatní nakázal znuděným vojákům, aby zabezpečili oblast a poslal Retargona s Johnym, aby se postarali o potravu a šli nalovit něco do lesa. Johny si omýval zkrvavený šíp v kaluži a Retargon si přehodil srnku přes rameno. 

"Hej, pojď, chci to stihnout do večeře.", pobídnul Retargon,

"Počkej, jen to umyju." odpověděl Johny a založil šíp do toulce.

Většina zranění, které utrpěl Retargon během bojů na východě se zahojila a Retargon čekal, že se po znovuotevřením východní fronty vrátí zpátky do bojů. Ale chtěl presvědčit velitele, atˇ ho nerozděluje od jeho přátel. Přece když to byla taková práce je dát všechny dohromady, neměli by se rozdělit. Navíc mohl by zemřít v boji, a chtěl někoho spolehlivého kdo by mu kryl záda. Postupovali asi čtvrt hodiny zpět do tábora, ale vychýlily se omylem z trasy a dostali se lehce na severo-západ. Blížilo se k večeru, když se dostali do hornatější části lesa. Byl tam kopec, který jako jeden z mála míst v Pralese nebyl pokryt tolika stromy. Vyšplhali na kopec, aby se zorientovali v lese, ale na pohorku je překvapili dvě věci.

"U Rimenisova světla! Co to je?!", otřásl se Johny. Na pohorku leželi do kruhu položené obelisky. Byli počmárané nápisy a znaky neznámé řeči. Byli napsané červenou barvou a Retargon si nejdřív myslel, že je to jen nějaké barvivo z rostlin vyrostlé v tomto podivném pralese, ale po vteřině zkoumání z dálky došel k závěru, že to byla krev... Zamrkal a otočil hlavou směrem ke středu kruhu z kamenů a z toho co viděl mu stály vlasy. Uprostřed sedělo několik stvoření humanoidního typu, ale Retargon nedokázal spočítat, kolik jich bylo. Váleli se na hromadě. Byli to hnědá a hubená monstra s černými oči a bílymi víčky. Retargon je při prvním pohledu považoval za Buvary. Ale po bližším prohlédnutí zjistil, že tyto bytosti, nebyli ti, které potkal na východě a se kterými bojoval, byli to jiná stvoření. Možná jiný odvětví Buvarů? Retargon si všiml, že někteří měli hlavu pokrytou šátkami a někteří měli účesy, které připomínali turbany. Nechápal jak dostali vlasy do takové polohy. Někteří seděli a evidentně dělali to co pravidelně Retargon vídával dělat Sanse, meditovali. V podivným polohách, kdy jeden z účastníků seděl v tureckém sedu a levou rukou za zády se dotýkával palce na levé noze, nebo kdy si dávali nohy za hlavu. Všude byli svíčky a vypadalo to na jakýsi rituál. Další Buvaři poklidně leželi na zádech a dívali se do oblohy s otevřenými ústy. A pak si toho Retargon všiml. Na první pohled se zdálo, že se Buvaři válí na sobě, ale Retargon si všiml, že dolnější těla se nehýbala a byla bledejší. Buvaři leželi a meditovali na vlastních mrtvých! Jeden z Buvarů okusoval srdce jednoho ze svých padlých. Jedli maso vlastních! Retargon opustil srnku na zem. Tohle se mu vůbec nelíbilo, tyto zrůdná monstra prováděli rituál na úrovni jakýsi fetišistických bláznů. Jestli někdy Retargon považoval tyto stvoření za bytosti podobní lidem. Tedˇ už ne. Zatřásl se. Pád srnky vyrušil některé z meditujících. Jeden který ležel na hromadě mrtvol vylezl z těl a postavil se několik metrů před Retargona s Johnym. Jeho tělo bylo také počmárané krví a křidou a jeho ruce a nohy pokrývali korálky. Od pusy mu tekla zaschlá krev. Johny vytáhl luk a šíp. Příšera otevřela pusu a ukázala svoji prohnilou hubu. Její dech byl cítit až k Retargonovi.

"Maličtí smrtelníci, jak se opovažujete přerušit náš rituál ?"

"Vý... Vy z**raný zrůdy!" , Johny namířil luk na zrůdu.

"Proč žerete vlastní? Co to má znamenat? To je ztřeštěné i na vás, ne snad?!", ptal se Retargon.

"Co? My a zrůdy? Řeknětemi smrtelníci, co je podle vás zlé ? To že zabijíš pro někoho, nebo to že zabijíš pro sebe?" Buvar zíral s otázkou v očich na Retargona.

"Co to? Co t-to..." ,Retargon neměl slov,

"Vy zabijíte pro vašeho vůdce, a co jsme vám udělali my ? Bráh´man tvoří vše, neexistuje vaše iluze zla nebo dobra. Neexistuje zlo."

"Proč žerete vlastní?" ,zeptal se Retargon zmateně znovu a vytáhl meč z nervozity.

"Všude kde se rozhlédnete je bůh, maličký člověče, i v tobě. Opustit cokoliv je svatokrádež! Vše musí být použito." povídal ztřeštěně šaman, a při poslední větě se zvráceně usmál.

"Nás jen tak nedostaneš!" Johny postoupil k Buvarovi o kousek blíž a napnul luk ještě více.

"Neboj, některé z vašého malého plémě jsme už chytli. Další na řadě budete vy." ,po jeho/jejích slovech ukázalo to na kůly v zádu za hřbitovem mrtvol. U kůlu bylo přivázano několik lidí. Byli špinavý, ale dalo se poznat, že to byli muži Kameriky. Jejich modré tuniky je prozrazovali. Bylo jich osm. Šest z nich bylo už vyvrhženo, podříznuto, nebo rozsekáno na cáry. Jednomu chyběla hlava. Pár metrů od kůlu si jeden z Buvarů hrál s hlavou těla a olupovalo kůži a maso z neznámého důvodu. A co bylo nejhorší. Jediní dva co přežili byli uvázáni na kůlech nejvíce vpravo. Starý muž a mladý muž. Retargon je s údivem poznal. Teď už mu vážně ruply nervy, adrenalin se mu procházel žilami.

"Tyto si necháme na posled. Je to tradice, nejmoudřejší nakonec a nejhloupější také. Pocta od Bráh´mana."

Ty dva přeživší byli generál Bruce Bee a lord Eyn Hutson.