Kapitola 1

Být starostou města je těžká dřina. Ale jen pokud jste debil. Stačí někoho naučit svůj podpis a dát mu svou pečeť a můžete si udělat nekončící placenou dovolenou. Desmond byl starostou ve třech městech zároveň a stíhal k tomu ještě v pohodě plnit questy a rozhazovat své nemalé jmění které vždy po zaslání výplat na jeho účet v bance Oberbank nabyl. Jedinou nevýhodou bylo, že se jednou za měsíc musel účastnit v každém městě "Sněmu ochránců města", kterému radši jednoduše říkal "Sněm kreténů".

Zrovna si to rázoval největším městem severně od Broskvy, Butingradem. Město vypadalo jako velký odpaďák s tím rozdílem, že v odpaďáku není tolik krys. Procházel ulicí lemovanou z obou stran dřevěnými stánky, kamennými obchůdky, dvoukoláky s vystaveným zbožím a dvoukoláky s víky od kanálů, které si za sebou táhli opálenější obyvatelé města. Bylo období trhů.

Všude kolem sebe slyšel: "Kupte si nohu žluťase, ochrání od žloutenky. Velká akce, k jednomu špízu dva otroci zdarma. Sleva na krumpáče a lopaty! Kdo si koupí, neprohloubí." A podobné srajdy. Radši zamířil ke stánku s Currywurstem. "Dobrý den, prosil bych 2 Currywursty výběrové kvality." "Dóóbry dén. Hnééd to budéé. Krysí nebo potkaní zálivka? Dóóbroš." Už se chtěl vydat, i s lahodnou pochoutkou v ruce, dál směrem k radnici, ale zahlédl ještě stánek s potiony. Vydal se tedy ještě tam, doplnit zásoby.

Když dorazil ke vchodu, přiběhl k němu malý zakrslý podlézavý prodavač a povídá: "Neuvěříte svému štěstí! Jste 100 000 návštěvník tohoto obchodu. Napište na tento pergamen své jméno, adresu, číslo účtu, heslo, věk, kde máte v bytě ledničku, váhu a kam schováváte zlaťáky, a máte šanci vyhrát zbrusu nový model známého komunikátoru od značky Appel, iStone6! Vše samozřejmě úplně zdarma!" Desmond nemohl uvěřit svému štěstí. Ze 100 000 lidí měl zrovna on takové štěstí! Ale počkat, musí ještě prověřit, zda to není podvod. "Na co potřebujete ty osobní informace?" "No, to, my jen tak do ankety víte? Vydáváme časopis "Ukradni, olup a oloupej pomeranč", do kterého uvedeme zjištěné údaje, abychom zjistili, jaký tip zákazníků u nás nakupuje." Odpověď ho uspokojila. Časopis znal, vždy si ho rád přečetl a zasmál se, jak lehce se ti hloupí lidé nechají napálit a přijdou o všechny peníze. Bez dalších špekulací vyplnil formulář, nakoupil potky a pokračoval ve své cestě na "Sněm kreténů".

Když dorazil na radnici, přiběhl k němu Treckáč Jakub. "No to máme ale štěstí, že jste k nám zavítal, kapitáne. Nešlo by nám tuto poctu prokazovat častěji?" "Svoje pocty si prokazuj, až ti příště narvu hlavu do záchodový mísy ty koňoksichte." Odvětil milým hlasem Desmond. Treckáče nesnášel. Byl to malý odpudivý tlusťoch, který s ním chodil do školy. Byli spolu ve třídě, než přešel na oddělení pro hrdiny. Byl to největší šprt, jakého znal, a kámošil se s dvoumetrovým Brimbem, kterému rostl už od 11 nechutný knír, s Jeanovcem, dalším odpudivým skřetošprtem (jak je nazýval za školních let) a s Bragridrou, šprtkou, kterou Desmond ve dvanácti nominoval do soutěže "Miss Prdeloksicht 1314". Byla to její jediná zlatá medaile za celý život.

Naštěstí už znal JEN Treckáče, ale i to na něj bylo moc. Stal se z něj ještě horší šprtík, který se dokázal odvázat jen, když ho Desmond pověsil za nohy na Lípu Mlátičku. A to ne ve smyslu "být v pohodě"... Náladu už měl zase na sračky, tak si to vesral rovnou do sněmovní místnosti. Viděl, že se tam debatuje o ceně otroků. "Já navrhuji cenu otroka snížit na 1 meďák, jsou moc drazí, nikdo je nechce." Tak z nich udělejte guláš, to zvedne jejich cenu." "To ale utratíme moc za barvivo. Guláš nemůže bejt černej..." Uprostřed debaty se všichni zastavili a zvedli pohledy na Desmonda. "Pánové, Dámy, sračkožrouti." Pronesl mírným, ale zvučným hlasem. "Tímto přikazuji zvednout cenu Currywurstů na 2 stříbrné!" "A co s otroky?" "Myslím, že pro ně bude až moc velká pocta stát se Currywurstem, tak je porcujte jen, až si zaplatí vykoupení z otroctví." "Moudré lešení, chci říct řešení." Pronesl uctivě Šišlavý Claudis.

Sněm pokračoval a docílil akorát toho, že Desmond 3x usnul. Konečně se dostali k hlavnímu problému. "Prasoopice sestoupily z hor a požadují zrovnoprávnění a zákaz jejich lovu." "Jistě, jistě. Máte samozřejmě pravdu..." Všichni přítomní na něj chvílí nechápavě hleděli. Probral se a rychle zamrkal, aby si pročistil hlavu. "Myslel jsem, že už jste navrhoval je pobít, uříznout jim hlavy a vyrobit z nich klobouky pro naše lovce?" Rychle se z toho vykroutil. "Pošlete tam armádu a ízi... Mohu už odejít?" "No, právě v tom je ten..." Všichni u stolu seděli shrbeně a uhýbali očima. "My už jsme jaksi..." Zvedl tázavě jedno obočí. "Poslali jsme na ně armádu. Bitva se odehrála minulý týden." "To jste nemohli říct hned? Tak to už je problém vyřešen. Můžu tedy odejít?" "No jaksi... Vyřešen není..." "Co?" Snažil se pochopit, co se mu asi snaží říct... "Naše armáda byla... poražena."