Kapitola 10
Ohně v zemi ledu
Armáda se táhla až do daleka. Sice čítala jen asi padesát vojáků, ale protože šli jednotlivě za sebou a byli trochu objemnější, než obyčejní muži, zabírali větší plochu, než normální armáda čítající desetinásobek jejich počtu. Desmond jel v čele. Po dlouhé době mu z tváře zmizely vrásky, které se mu tam objevily, když musel nést zodpovědnost za své muže a vlastně za celou Kameriku, a tvář se mu vyjasnila. Po dlouhé době bude mít snad klid.
Během cesty vyvstalo několik problémů, většinou se týkajících jídla. Vzniklo pár rvaček o obložené chlebíčky, prasoopičí steaky, zbytky boršče a další pochoutky, které se v armádě tu a tam vyskytly. Také se je pokusila napadnout loupežnická banda, ale byla zahnána velice rychle na útěk. Pár vojáků se zloděje snažila pronásledovat, ale po sto metrech padli naprosto vyčerpaní na zem, a armáda musela udělat hodinovou pauzu, než se byli zase ochotní zvednout a pokračovat v namáhavé cestě. Desmond sice naoko neustále láteřil a snažil se svou armádu přimět k pohybu, ale uvnitř už byl se zpožděním vyrovnaný. Už si dávno zvykl na svou armádu a pochopil všechny její výhody i nedostatky. No, hlavně ty nedostatky...
Kolem večera, třetího dne od doby, kdy vyrazili na pět kilometrů dlouhou cestu, konečně dorazili k bránám Butingradu. Až do této chvíle se Desmondovi jakžtakž podařilo udržovat morálku. Po vstupu do města se však armáda ihned rozptýlila ke stánkům s Currywurstem, hotdogy, Pizzou a dalším jídlem. "Jako stádo nevychovaných špekounků..." pomyslel si jejich velitel. "Počkat, oni jsou stádo nevychovaných špekounků!" uvědomil si. "Na druhou stranu si to zaslouží. Bojovali statečně..." Desmond se přestal o svůj úderný oddíl starat a zamířil na radnici.
Během jeho nepřítomnosti se nic nestalo. Butingrad byl vlastně úplně stejný, jako když ho opustil. Desmond seděl ve své kanceláři a podepisoval nějaké papíry, které nečetl a věděl jen, že mu vynesou tučný honorář, který mu vystačí na několik let dopředu. Najednou se ozvalo zaklepání. "Dále!" křikl a shrnul papíry na stranu. Vešel královský posel. "Pane starosto Desmonde, mám za úkol Vám oznámit, že si Vás předvolal sám osvícený král Kameriky. Pojďte se mnou, královský taxikář Vás ke králi zaveze."
Královský palác byl opravdu velkolepý. Ale Desmonda ani trochu nezajímal. Přemýšlel, co mu může král chtít. "Asi nějaké formality..." pomyslel si. Pomalu se blížil ke hlavní síni. "Hlavně, ať už mám klid." Pomyslel si. Otevřel dveře a vstoupil. Začaly formality, které zabraly ještě půl hodiny, hlavně kvůli vyjmenovávání deseti stránek králových titulů. Desmond se cítil trapně a tak si taky nějaké tituly vymyslel. "Jsem Desmond První, Currywurstožrout, Prasoopicobijec, Špekounko lídr, vyhublík a Pyromantokiller." Představil se. Už chtěl ve svých vymyšlených titulech pokračovat, ale král ho zastavil a pokynul sloužícím, kteří přinesli nějaký polštář zakrytý rudou dečkou. "Za zásluhy říši Ti, DESMONDE PRVNÍ" Chvilka trapného ticha, ve kterém Desmondovi malinko chyběly jeho nové zbývající tituly "uděluji nejvyšší vyznamenání, ve tvaru useklé prasoopičí hlavy. Přistup blíž." Desmond si oddychl. Jeho pohoda a klid se zase vrátí, jak byly před tímto špekatým dobrodružstvím. "Zde Ti odevzdávám medaili. A uděluji Ti místo nejvyššího generála Kamerické armády."