Kapitola 2

"Jak se vám povedlo prohrát s našimi elitními jednotkami bitvu proti prasoopicím?" nechápal Desmond a v duchu už si připravoval seznam, ze kterých členů "Rady" nechá udělat krmivo pro prasata. "Prasoopice jsou velmi lstivé..." Desmond nemohl uvěřit svým uším. Všeobecně se vědělo, že prasoopice jsou nejhloupější národ široko daleko. Možná kromě členů "Sněmu kreténů" zauvažoval. "Jedna prasoopice se převlékla za kuchařku a tajně do našeho vojenského boršče nasypala projímadlo. Další den..." "Počkat, přerušil Cloudise Desmond. "To nikdo nepoznal kuchařku od prasoopice?" "No, některým vojákům se zdálo, že trochu zkrásněla a byla míň chlupatá, ale nepřikládali jsme tomu žádný význam..." Desmond si ani nechtěl představit, jak musela vypadat původní kuchařka. "Dobře, dobře. A jak pokračovala bitva?" "No, nejdřív na nás házeli kamení, tak jsme se stáhli a lučištníci opětovali palbu. Potom nás přestali ostřelovat, tak jsme poslali všechny chlapy přímo na zteč. Když jsme však byli jen pár metrů od jejich první řady, začalo projímadlo účinkovat..." "A zbytek bitvy už jste doslova posrali." Dokončil za něj Desmond.

"Prasoopice na něco takového samy nemohly přijít. Kdo je vede?" zeptal se. "No, v tom je právě ten problém. Vede je mocný pyroman, Rangaross. Utekl z vězení na dně oceánu, kde pykal za své předchozí vzbouření, ve kterém vedl armádu Treefolků. Naštěstí je omylem všechny zapálil, když chtěl rozdrtit naše vojsko svým plošným spellem." "Tihle týpci byli vážně odjakživa kreténi..." pomyslel si Desmond.

"Dobře, nyní musíme přistoupit na otázku potlačení vzpoury. Já povedu hlavní část naší armády, zbylé velitele narekrutuji z řad naších vojáků. Vám už nesvěřím ani vyčištění ulic od hoven..." "Na toto téma jsem si připravil skvělé řešení." Pronesl hrdě Treckáč a rozvinul po stole kdejaké náčrtky a plány. "Kdyby naše záchodové trubky neústily pět metrů nad hlavní třídou, ale vedly by do velkého tunelu pod městem..." "TEĎ NE!" zařval Desmond a odhodil jeho plány ze stolu. Mohlo ho ještě něco víc vytočit? "Takže kolik vojáků nám ještě zbylo po minulé bitvě?" Zeptal se a nutil se do klidnějšího tónu. "Máme k dispozici dvě divize." "Dvě divize? Skvěle. To půjde, nebude nijak obtížné porazit hrstku přerostlých chlupatých domácích mazlíčků s rypákem se dvěmi divizemi elitních vojáků ochotných položit za svou vlast klidně i vlastní život. Které divize máme?" zeptal se s úlevou. Už se bál, že jeho rádci zničili celou jeho armádu. Třeba nejsou zas až tak dementní, nechali doma nějaké posily... Odpověď ho však zase vrátila do reality... "Máme divize 14 a 15." "Vždyť to jsou divize nerdíků! Náklady na jejich živení přebijí jakékoli vojenské úspěchy. A oni žádné vojenské úspěchy nemají! Proč jsme je ještě nerozpustili?" "Vydržovali jsme je jako náhradní střelivo do katapultů. Ale nebojte šéfe, když to přepočítáte na váhu, máme určitě nad nepřítelem převahu alespoň dva ku jedné..." "Ale já kurva neplánuju nepřítele zasednout!"

Z okna své ložnice pochmurným pohledem sledoval, jak se jeho "elitní" mužstvo připravuje na náměstíčku uprostřed hradu na tažení. Asi stovka špekounků s vyboulenými tvářičkami sedělo na židlích a poslouchali řeč svého obézního velitele. "Pohoda hoši. Je to jako když hrajete "Skyrama". Prostě tam vběhnem, pokosíme je pár spellama a ízi." Z davu vojáků se ozývaly otázky typu: "Kapitáne, je opravdu nutné tam vběhnout? Nestačila by svižná chůze?", "My ale žádné spelly neumíme.", "Kolik expů za to dostanem?" a "Pardón, mě se rozbila myš, asi se nebudu moct přidat." Proud otázek přerušilo náhlé "KŘUP" a nejtlustší chlapík ze třetí řady se svalil na zem. Židle byla na třísky. Kamarádi mu pomohli vstát, přinesli novou židli a zbytky staré odnesli na hromadu, kterou nejspíš založili k tomuto účelu. Měla už výšku nejméně dva metry...