Kapitola 4
Ohně v zemi ledu
Stopovat prasoopičí armádu byla opravdu hračka. Zvládlo by to snad i pětileté dítě. Na druhou stranu pokud za prasoopičí armádou zůstávaly nápadné stopy, nevěděl, jak nazvat to, co za sebou zanechávala jeho vlastní armáda. Vojáci asi nebyli zrovna ekologové, protože vše, co nepotřebovali, prostě hodili na zem. Obaly od sušenek, slupky od banánů, obsah polních záchodkokbelíků, ne počkat, ten si ze srandy lili za krk, drobky, špízy, lžičky a jiné příbory a mnoho dalšího. A hlavně jeho patnáctitunová armáda nadělala tak hluboké stopy, že se Desmond bál, aby nemuseli brzo na trase, kudy prošli zakreslit do mapy nové údolí.
Pokud měli špekounci nějaké počáteční nadšení, rychle je přešlo. Po týdnu cesty již mysleli jen na jídlo. Ne, počkat, na tom se nic nezměnilo, tak to bylo odjakživa. Problém byl spíš v tom, že si pořád stěžovali: "Šéfe, já mám hlad." "Mě bolí nožičky." "Já z toho snad zhubnu." "Můj pásek se přes noc scvrknul a nemůžu se do něj narvat. Musíme se vrátit." a každý dotaz "Kdy už tam budem?" ho už vytáčel k šílenství. Zrovna k němu přišel další nenasyta se stížností, že jsou málo krmeni, když tu zahlédl to, nač čekal od začátku této bláznivé výpravy. Pyromantův tábor.
"Támhle je nepřátelské ležení!" ukázal Desmond prstem před sebe a ihned toho zalitoval. "Ležení? No konečně pořádnej rozkaz!" zaradovali se nerdíci a polovina z nich si polehala na zem. "Ne, myslel jsem, že před námi je pyromanovo tábořiště." To už ho ale nikdo neposlouchal. Zahleděl se pečlivě směrem k nepříteli. Tábor nebyl vůbec špatně situovaný. Ze tří stran ho obklopovala strmá skála vysoká asi čtyři metry a zepředu byl listnatý lesík, bohužel velmi řídký, takže každý nepřítel vzdálený méně než pětset metrů bude spatřen. U špekounků se tato vzdálenost tak ztrojnásobí. "Je čas vymyslet taktiku!" pronesl a svolal k sobě svůj velitelský sbor.
Diskutovali spolu dlouho a bouřlivě. Projednali hodně možností. Například připlížit se nepozorovaně a zabít pyromanta ve spánku. Když si však Desmond představil špekounka s kolem buřtů kolem pasu, jak se schovává za stromem, zpoza kterého vyčuhuje z obou stran, myšlenku zavrhl. Přímý útok samozřejmě také nepřipadal v úvahu. "Ne, pánové, tohle chce něco naprosto jiného. Něco co změní dějiny válčení..."