Kapitola 9
Ohně v zemi ledu
Kapitola 9
Bylo po bitvě. Hlavy byly nabodány na kůlech, těla ležela poházená na zemi, kam až oko dohlédlo, všude byla spousta krve. Z toho pohledu se zvedal žaludek. Bohužel asi ne každému. Špekounci byli tak zaujatí svačinou, že na jakékoli bojování, mrtvoly a další hrůzy světa naprosto zapomněli. Svět pro ně teď znamenal talíř se špekáčky, chlebem a kačupem. Desmondovi se naskytoval pohled, který se ještě nenaskytl nikomu v historii celé Kameriky. Lidé svačili vedle skřetů, v míru a bez jakýchkoli konfliktů. Rozhlédl se po místnosti a uviděl pár vojáků hrajících kostky se skřetími hlídkami, tlusťochy hrající s odedávnými nepřáteli "zasedávanou", špekounky opékající pyromanovu mrtvolu nad táborákem... "Počkat!?!" zrudl hněvem a zamířil k nemalé skupince. "Řekl jsem, že nebudeme jíst nepřátele!" řekl hlasem, který nepřipouštěl žádné námitky. Nebo si to alespoň myslel, protože námitek přišlo hned několik. "No ták, jenom stehýnko...", "Chtěli jsme mu jen udělat pohřeb hodný jeho postavení.", "Já chtěl zjistit, jestli víc pálí chilli, nebo grillovanej pyromant." a mnoho dalších. "Něco na tom je." pomyslel si. "Taky mě to už dlouho zajímalo..."
Když dojídal poslední sousta z pečínky, která bývala pyromantovou rukou, uviděl, že ho skřetí král gestem zve k sobě na poradu. Zvedl se tedy a šel za ním. "Vím, že je to nepříjemné, zrovna jsem chtěl povečeřet nějaké vypasenější prasoopičí mládě, ale bohužel přišel čas válečné porady sire Desmonde." "Já nejsem sýr, pane Skřetislave." Odpověděl Desmond. "I když jsem rozhodně.... Uzrálý." Nechápal, proč se jeho vtípkům nikdy nikdo nesmál. No, aby nebylo trapné ticho, radši tam hodí další...
Když se konečně skřetímu králi podařilo Desmonda dostat z vtipné nálady, začala samotná porada. "Co zde vlastně pohledávala skřetí armáda?" položil Desmond otázku, která ho tížila už od slavného vítězství. "To je na dlouhé povídání. Zkráceně šlo o králíky." "Cože?" nechápal Desmond. "Prasoopičí armáda měla velkou šanci na zrušení otroctví, emancipaci a jiné hlouposti, ale jedno jim chybělo - toaleťák. Proto nám lstí ukradli to nejcennější, co máme a používáme k tomuto účelu - králíky. Nechtěli jsme s nimi kvůli mocnému pyromantovi bojovat, ale jiná možnost nebyla." "Proč ne?" zeptal se Desmond. "Zkuste žít v jedné nevětrané obří jeskyni s národem, který ztratil toaleťák." "Co jste použili jako náhradu?" zajímal se Desmond. "No coby, to jediné, co nám ukrást nemohli - vlastní ruce. Asi si dokážete představit ty highfivey..." Desmond si je opravdu představovat nechtěl. "Nakonec nám nezbylo, než počkat, až někdo zabije pyromanta a potom se klidně i spojit s lidmi kvůli poražení prasoopičí armády bez generála. Nepožadujeme mír, peníze, ani nic jiného. Chceme jen jedno. Své králíky. Podáme si na to ruce?" Desmond se na chvíli zamyslel. "Po tom, co jste mi vyprávěl raději ne. Ale Vaši nabídku přijímám..."